Žena okem fotografa

Říká se, něco si přej a vesmír ti to splní. V mém případě jsem si musela chvíli počkat, ale o to více děkuji za toto úžasné setkání a hlavně skvělou spolupráci. Dnes jsem si vybrala pro svou zpověď někoho, koho tady sice přímo nevidíte, ale přesto tady všude kolem je, a to skrze své fotky.

 

Pavle, ráda bych Tě touto cestou představila svým čtenářům, ale v prvé řadě Ti chci moc poděkovat za skvělou spolupráci a focení pro mé stránky. Kolikrát člověk něco dlouhodobě dělá, aniž by si uvědomil, jak to celé začalo. Uměl by sis vybavit své začátky a vůbec první seznámení s fotoaparátem?

Určitě. Bylo to kdysi dávno, někdy ve třetí třídě, kdy jsem dostal svůj první fotoaparát. Samozřejmě sovětské výroby. Byla to taková plastová krabička na svitkový film, jehož název byl ETJUD. Stál tehdy 70 korun československých. Od té chvíle mě fotoaparát, byť s malými přestávkami, doprovázel vlastně po celý život. Ale bezpochyby tomu všemu napomohla také inspirace zvenčí. Znáte to, když zažijete překrásné ráno někde v zajímavém prostředí, anebo poznáte nějakého obdivuhodného člověka. To vše vás inspiruje k tomu zachytit sílu neopakovatelného okamžiku. Navíc neustálé hledáte ideální pohled na svět, snažíte se zachytit jeho krásu, kterou zrovna vidíte, a chcete se o ni podělit s ostatními. To vše se pro většinu fotografů stane vášní a já v tom nejsem výjimkou.

 

 

Je úžasné slyšet, že se tě fotoaparát drží téměř po celý život. To je velice obdivuhodné. Prozradíš nám, ze všech stylů focení, který máš vůbec nejraději?

Nejvíce a vůbec nejraději fotím lidi a souhrnně lze říci, že jde o aranžovanou fotografii, portréty, fashion, glamour, ale také rodinné fotografie anebo těhotenské foto. Dříve jsem se věnoval svatební fotografií, ale svatební fotografie spadá již do oblasti reportážní fotografie a to není úplně můj „šálek čaje.“ Občas také fotím makro, ale u těchto fotografií spíše relaxuji a odpočívám.

 

 

Z odpovědi je patrné, že fotíš převážně ženy. Jak se ti s ženami spolupracuje, nejsou k sobě někdy příliš sebekritické?

Myslím, že přirozenou snahou fotografa je zachytit krásu. Pro mě je žena ztělesněním krásy, elegance a něhy. Někdy s nadsázkou říkám, že bůh stvořil ženu, aby napravil chyby, kterých se dopustil, když jako prvního stvořil muže. Ale co se týká spolupráce s ženami, pak jednoznačně musím říct, že perfektní. Zajímavé je, že ženám jde převážně o zachycení krásy a ženskosti. Přicházejí, protože chtějí překvapit hezkým dárkem svého partnera, anebo mít jen památku. Je to odlišné od pohnutek, které přivádí před objektiv muže. U nich jde zpravidla o sportovní fotografie, profesní foto apod.
Nicméně ženy dokážou být také velmi kritické ke svým fotografiím, jednak proto, že mají většinou jinak vyvinutý smysl pro estetiku a jednak jsou, vedle fotografů, dalšími „hledačkami“ krásná.
Avšak stalo se mi také, že při předložení hotových fotografií klientce sice došlo ke vzájemné shodě, že fotografie jsou podařené, avšak tato žena se prostě nelíbila sama sobě. Po chvíli se trošku rozpovídala a dozvěděl jsem se, že si tato mladá žena prošla určitou formou domácího násilí. Tato zkušenost ji ovlivnila natolik, že se prostě nelíbila sama sobě. Byl to smutný příběh. Nicméně, obecně lze říci, že úsměv značící spokojenost klienta, je pro fotografa jednou z největších výzev. A já mám rád výzvy.

 

 

Pokud člověk něco dělá delší dobu, začne trpět jistou profesionální deformaci. Jak je to u tebe? Nesleduješ třeba více kolemjdoucí, anebo nekoukáš po zajímavých zákoutích k focení?

No samozřejmě (smích), je toho mnoho a zpravidla je to velmi úsměvné. Někdy o sobě říkám, že jsem poloviční žena a sám se pousměju nad tím, jak moc mne zajímá líčení, vhodně zvolené oblečení v příjemných barevných kombinacích a elegance vůbec.
Často se přistihnu, že se upřeně dívám na ženu, která je pro mě něčím zajímavá. Mou pozornost dokáže přitáhnout např. krásné nalíčení anebo elegantně zvolený outfit, který je v souladu s konkrétní osobou a s jejím temperamentem. Myslím si, že by se takové „umění sladění, harmonie a estetiky“ v oblékání mělo učit v nějakém předmětu na školách . A pak si samozřejmě představuji, jak by tato žena vypadala na fotografiích. Proto jsem rád, že mé upřené pohledy doposud nebyly „odměněny“ políčkem. Ale nutno říct, že pokud si žena někdy povšimne mého zaujatého pohledu, mám v duchu připravené vysvětlení. Naštěstí jsem doposud nemusel nic takového vysvětlovat, z čehož vyplývá, že mé koukání po ženách nejspíš nevybočuje z normálu.

 

 

Ženy mají všeobecně v oblékání mnohem větší výběr než muži. Stačí se zajít podívat do obchodu, kde je pánská sekce většinou hodně v ústraní. Aby se člověk odlišil od ostatních, musí být v tomto ohledu hodně kreativní. Jak zvládáš své nákupy a vůbec výběr vhodného oblečení? Cítíš nějaké nedostatky?

Souhlasím, že oddělení módy pro muže jsou trochu v ústraní a v menší míře, ale musím také konstatovat, že i přesto potkávám stále více mužů elegantně a vhodně oblečených. A to i přes fakt, že právě muži dokážou na sobě stvořit absolutně brutální kombinace. Je to, myslím si, způsobeno domnělým dominantním postavením můžu, kteří by rádi, aby je ženy milovaly pro jejich mužnost, sílu a inteligenci…a často pak zapomínají alespoň na základy elegance.
Co se týká mých nákupů, tak opět musím říct, že jsem postižen deformací. Opravdu dokážu dlouho vybírat a přemýšlet nad vzájemným sladěním. Ale občas se stane, že mi něco prostě padne do oka a stane se z toho rychlý nákup. Což zná asi každý. Naštěstí jsem dokázal vždy najít to, co jsem hledal, i když mi to třeba trvalo o chvilku déle.

 

 

Tímto děkuji Pavlovi za příjemný rozhovor a za poskytnutí několika stylů fotek k prezentaci a k barevnému oživení tohoto článku.

Pokud by vás zajímalo více z dílny Pavla, najdete jeho práci také na facebooku: Facebook Pavel Němec