Snídaně s princeznou

Každý kráčíme svou životní cestou. Stejně jako má přítelkyně Monika, se kterou jsme se na chvíli společně zastavily, abychom vám odhalily kousek z jejího života.

 

 

1) Mony, známe se už od základní školy, ale jak tomu většinou bývá, po škole se cesty rozdělí, aby se po letech třeba zase spojily. Mezitím jsi vystudovala kadeřnický obor a věnovala ses také vizážistice. Krátce po škole ses rozhodla vypravit do světa, kam to přesně bylo a co tě k tomu vedlo?

Má životní cesta mě zavedla do nádherné země, Velké Británie.
K odjezdu do Anglie jsme se tehdy rozhodli společně s mým, již bývalým, přítelem. Motivem bylo jet si něco přivydělat a naučit se trochu anglicky.

Když jsem v roce 2007 odjížděla, vůbec mě nenapadlo, že tam nakonec strávím dlouhých 12 let. Nicméně, už při odjezdu jsem věděla, že chci v této zemi pracovat jako kadeřnice.

Dnes to vnímám tak, že to byly jedny z nejdůležitějších let mého života, hlavně ke konci, kdy jsem se začala do hloubky zaobírat seberozvojem.

 

 

2) Začátky nejsou nikdy jednoduché. Obzvlášť, když se jedná o úplně cizí zemi. Jak místní lidé vnímali mladou „cizinku“? Měli ke tvé profesi důvěru?

Spíše to bylo o mém egu, které si v té době, v mých 22 letech myslelo, že všechno ví, a všechno zná. I teď se s touto mentalitou v česku stále setkávám. Někdy mám pocit, že se za těch 12 let nic nezměnilo. Nicméně, já tedy s tímto přístupem krásně narazila.

Změna nastala až v období, kdy jsem se začala pořádně učit anglicky, a byla jsem schopna nejen rozumět, ale také se domluvit.

Od té doby jsem si připadala, že mezi Angličany patřím. Což bylo velice příjemné, a odrazilo se to navíc i na mé práci, která šla najednou hodně dobře.

 

 

3) Říká se, že vše je o příležitostech, proto tomu člověk musí být otevřený. Naskytla se ti nějaká skvělá příležitost, za kterou pociťuješ obrovský vděk? A jaké další možnosti se ti díky tomu otevřely?

Naše životní cesta je protkaná spoustou příležitostí, které přicházejí, a vzápětí, také odcházejí. Během mého působení v Anglii jsem nejvíc vděčná za to, že jsem všech důležitých příležitostí využila. Nicméně to vše souviselo s rozhodováním.

Pro mě jedním z největších rozhodnutí bylo zrušit na poslední chvíli objednávky v salóně, kde jsem pracovala, a dát přednost nabídce v hotelu česat na dostihy VIP zákaznice. Jelikož s tímto hotelem spolupracuji dodnes, mé rozhodnutí se opravdu vyplatilo.

Dále přišly nabídky spolupráce, které nebyly nutně placené, ale postaraly se mi o jedny z nejlepších a nejkvalitnějších ukázek mé práce na významných osobnostech. Například Princezna Katarina Jugoslávie a Serbie. Na těchto stránkách je použita fotografie z našeho společného focení, kde jsem princeznu česala i líčila: https://en.wikipedia.org/wiki/Princess_Katarina_of_Yugoslavia

 

 

Nebo Noella Cursaris-Musunka zakladatelka školy v Congu v Africe. https://www.noellacoursaris.com/about – opět foto, kde jsem Noellu česala a líčila.

Poté přišla příležitost postarat se o úpravu vlasů k natáčení filmu Hedda Gabler, kde jsem nakonec měla možnost si zahrát také jednu nepatrnou roli: https://www.imdb.com/title/tt2270456/fullcredits/?ref_=tt_cl_sm

Abych to tedy shrnula. Všechny projekty, kterých jsem se kdy zúčastnila, mě vždy posunuly o velký kus dál. Jak v mé práci a podnikání, tak také mentálně a v seberozvoji. Člověk se neustále vyvíjí a roste, tudíž bych každému doporučila využít všech příležitostí, které cítíme, jako klíčové pro náš růst.

 

4) V Anglii jsi strávila poměrně dlouhý čas a věnovala ses různým ženám. Pověz nám, v čem jsou tamější ženy v rámci své image jiné oproti českým ženám? Jsou odvážnější, konzervativnější, mají nějaká svá pravidla?

Já zastávám názor, že žena vypadá nejlépe v tom, v čem se nejlépe cítí. Tudíž jdu občas sama se svým stylem mimo aktuální dění.

Ale musím uznat, že když jsem se vrátila, tak jsem si říkala, že se tady zastavil čas. Všimla jsem si stejných stylů střihů i módy. Nicméně jsem pak začala sledovat mladší generace a ty jsou tedy někde úplně jinde, než jsme byly my.

V Anglii, tak jako tady, záleží na oblasti, městě, či vesnici a také na financích. Podle toho se tam ženy oblékají. Netroufám si to nějak škatulkovat. Protože, co se mě týče, tak jsou výjimečné exempláře, které se mi líbí. A pak naopak, jsou styly oblékání, které se mnou úplně nesouzní.

Nicméně, ráda bych podotkla, že anglické Ženy s velkým „Ž“, jsou hodně náročné a pro ně musí být služby vždy ŤIP- ŤOP.

Jelikož jsem pracovala s VIP zákaznicemi, tak to byla opravdu velká zkouška, díky které jsem se toho hodně naučila.

 

 

5) Jak jsi zmínila výše, měla jsi možnost připravovat na focení princeznu, což může být pro mnohé snem. Jak na tebe působila a neměla jsi při práci trému?

Ano, jak už jsem se jednou zmínila, česala jsem a líčila princeznu Katarínu. A nejen to, měla jsem navíc tu čest s ní také posnídat.

Musím uznat, že si ani nepamatuji, zda jsem trému měla, nebo ne. Má práce mě moc bavila, takže jsem se na všechny dámy velice těšila. Když byli v břiše navíc motýlci, tak to bylo jen dobře. Věděla jsem totiž, že tento zážitek bude stát za to. A taky tomu tak bylo.

Zjistila jsem, že princezna Katarína je také jenom člověk, který si chce svou životní cestu užít v klidu a naplno. Bohužel si prošla určitými fázemi, kdy jí nebylo úplně do smíchu. V té době jsem si uvědomila, že jsme opravdu všichni jenom lidé. Nezáleží na tom, jaký titul si neseme, jakou barvu pleti máme, kolik nám je, a zda jsme z bohaté anebo chudé rodiny. Všichni toužíme po jediném. A tím je být opravdu šťastný na své životní cestě.

Princezna je moc milý, upřímný a přátelský člověk. Bylo mi opravdu ctí ji poznat, nejen jako její osobní vizážistka, ale také jako člověk, který je si roven s druhým člověkem, i když jsou naše životní příběhy odlišné.

 

6) Dnes jsi po 12-ti letech zase zpět v Česku. Jaký byl pro tebe návrat zpět do domoviny? A co ti tvé zkušenosti ze světa přinesly?

Domů jsem se těšila. A to moc. Bylo mi smutno po mé úžasné rodině, takže jsem poslechla svůj instinkt a odjela.

První rok, rok 2020, byl převážně o poznávání. Znovu jsem se seznamovala se systémem, který tady je. Učila se, jak tady vše funguje, a také co nefunguje. Musím říct, že Anglie je hodně popředu, možná až trochu moc. Tady jsou opravdu velké mezery, takže se od Anglie máme určitě co učit.

Také jsem zjišťovala, jaké lidi mám a budu mít kolem sebe. Přece jen je to klíčové k růstu a k seberozvoji. Takže jsem byla vděčná za všechny, kteří mi až do teď přišli do cesty a stali se součástí mé životní etapy tady v ČR.

A co mi zkušenosti z Anglie daly?! HODNĚ!!! Hlavně jsem tam díky všem těm zkušenostem, příležitostem, ale i těm nepříjemným zážitkům a zdravotním problémům, našla sama sebe a svou podstatu. Na základě toho jsem se opět rozhodla začít natáčet motivační a inspirativní rozhovory s mými hosty, které vysílám živě na mém YouTube kanálu.

A co se vizážistiky a stříhání týká, tak to mám nyní jako hobby, u kterého si dokážu parádně odpočinout.

 

 

7) A na úplný závěr. Našla bys něco, na čem by zdejší české ženy mohly v rámci své osobnosti zapracovat?

Dámy buďte hlavně samy sebou. To co vám sluší nejvíc, je upřímný úsměv, spokojená duše, naplněné srdce, vyrovnaná a klidná mysl. I kdybyste byly nahé, tak, když v sobě objevíte tyto kvality, tak už vám je nikdo nesundá a budete se cítit nádherné přesně takové, jaké jste. Kdykoliv a kdekoliv. Věřte mi, mluvím ze svých zkušeností.

Použité fotografie jsou ukázkou práce Moniky Vrublové.

 

Odkaz na její YouTube kanál: https://www.youtube.com/c/MonikaVrublov%C3%A1